ČERNOBYL - UŽ ZÍTRA!
26. DUBNA 1986
1:24
PRÁVĚ TOHO ČASU A DATUMU DOŠLO PŘED 22 LETY K NEJVĚTŠÍ HAVÁRII JADERNÉ ENERGETIKY!
RADIACÍ JE DODNES POSTIŽENO JEŠTĚ NĚKOLIK STOVEK TISÍC LIDÍ. V DŮSLEDKU HAVÁRIE BYLO 27.DUBNA EVAKUOVÁNO PŘILEHLÉ MĚSTO PRIPJAŤ S BEZMÁLA 40 000 OBYVATELI. TEN DEN, SE V OBLASTI TZV. ZÓNY ZASTAVIL ČAS.
UDÁLOSTI
Na 25. dubna 1986 bylo naplánováno odstavení reaktoru číslo 4 pro pravidelnou údržbu. Bylo rozhodnuto využít této příležitosti k otestování schopnosti turbínového generátoru reaktoru vyrábět patřičné množství elektřiny k napájení bezpečnostních systémů reaktoru (především vodních pump) v případě současného výpadku energie z reaktoru i vnějších zdrojů elektrické energie. Konstruktér elektrárny počítal s tím, že v takovém případě by měla roztočená turbína poskytnout dostatek energie nutné pro bezpečné odstavení reaktoru. K vyzkoušení, zda je tomu tak skutečně, mělo původně dojít ještě před spuštěním reaktoru, ale politický tlak na rychlé uvedení elektrárny v činnost způsobil, že byla řada provozních testů odložena.
Podle plánu experimentu měl být reaktor použit k roztočení turbíny, poté měla být turbína od reaktoru odpojena a měla se dál točit jen vlastní setrvačností. Výstupní výkon reaktoru byl snížen z normálního výkonu 3,2 GW na 700 MW, aby test probíhal při bezpečnějším, nízkém výkonu. Během prodlevy na počátku experimentu však operátoři snížili výkon příliš a skutečný výstupní výkon klesl až k 30 MW. Následkem toho se zvýšila koncentrace neutrony pohlcujícího produktu štěpení - xenonu-135; tento produkt by se normálně při vyšších hodnotách výkonu v reaktoru ihned přeměňoval dále. Tomuto jevu spojenému s přechodným poklesem reaktivity se říká xenonová otrava reaktoru. Další související jev, který obsluze hrozil, je pád reaktoru do stavu tzv. „jódové jámy“. Vlivem prudkého snížení výkonu nebo náhlého odstavení se výrazně uplatní parazitní radionuklidy, zejména izotop jódu vznikající při štěpné reakci v palivových článcích. Má výraznou absorpci podobně jako xenon. Po dobu mnoha hodin nedovolí obnovit činnost reaktoru, dokud nedojde k samovolnému rozpadu izotopu s následnou možností opětovného zahájení štěpné reakce a zvýšení reaktivity. V experimentu by nebylo možno pokračovat a reaktor by musel zůstat nějakou dobu mimo provoz. To byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč obsluha riskovala a za cenu porušení bezpečnostních pravidel pro normální chod se snažila reaktor udržet v chodu vysunováním regulačních tyčí.
Přestože se úbytek výkonu povážlivě přiblížil bezpečnostní mezi, osádka se rozhodla nezastavit reaktor a pokračovat v experimentu. Navíc se rozhodla 'zkrátit' experiment a zvýšit výstupní výkon jen na 200 MW. Kvůli přemíře neutrony pohlcujícího xenonu 135 byly regulační tyče vysunuty z reaktoru o něco dále, než by bylo při normálním bezpečném řízení přípustné. Jako součást experimentu byly 26. dubna v 1:05 spuštěny vodní pumpy poháněné turbínovým generátorem; vodní tok takto generovaný překročil meze stanovené bezpečnostní regulací. Vodní tok se ještě zvýšil v 1:19; a protože voda také pohlcuje neutrony, toto další zvýšení vodního toku si vynutilo dokonce odstranění i manuálně ovládaných regulačních tyčí, což vytvořilo vysoce nestabilní a nebezpečné provozní podmínky.
V 1:23:04 začal experiment. Nestabilní stav reaktoru se nijak neprojevil na kontrolním panelu a nezdálo se, že by se kdokoliv z posádky reaktoru obával nebezpečí. Přívod elektřiny do vodních pump byl vypnut a protože je poháněl turbínový generátor jen setrvačností, vodní tok se zmenšoval. Turbína byla odpojena od reaktoru a tlak páry v jádru reaktoru se zvyšoval. Jak se chladící kapalina zahřívala, v jejím potrubí se začaly vytvářet kapsy páry. Návrh RBMK grafitem moderovaného reaktoru v Černobylu se vyznačuje velkým pozitivním dutinovým koeficientem, což znamená, že při absenci neutrony pohlcujícího efektu vody se výkon reaktoru prudce zvyšuje a reaktor se postupně stává stále nestabilnějším a nebezpečnějším. V 1:23:40 zmáčkli operátoři tlačítko „AZ“ (аварийная защита – havarijní ochrana), které znamená rychlé odstavení reaktoru — kompletní zasunutí všech regulačních tyčí, včetně manuálně ovládaných tyčí, které byly neprozřetelně vytaženy dříve. Není jasné, zda šlo o nouzové opatření, či zda to byl rutinní krok zastavení reaktoru po skončení experimentu (bylo naplánováno zastavení reaktoru pro pravidelnou údržbu). Obvykle se předpokládá, že rychlé odstavení bylo spuštěno jako odpověď na neočekávané prudké zvýšení výkonu. Naproti tomu, Anatolij Stepanovič Djatlov, provozní zástupce hlavního inženýra Černobylské jaderné elektrárny,který za havárii nepřímo mohl,napsal ve své knize.
Kvůli pomalému mechanismu spouštění regulačních tyčí (18–20 vteřin do ukončení operace), jejich dutým koncům a dočasnému odpojení chladícího okruhu, došlo vlivem rychlého odstavení reaktoru ke zvýšení jeho reakčnosti. Zvýšená produkce tepla způsobila deformaci vedení regulačních tyčí. Ty se zasekly poté, co byly zasunuty do jedné třetiny a nebyly proto schopné zastavit reakci. V 1:23:47 vzrostl výkon reaktoru na asi 30 GW, tj.: desetkrát více než normální operační výstup. Palivové tyče se počaly tavit a prudce zvýšený tlak páry způsobil velkou parní expanzi, která odhodila a zničila kryt reaktoru o hmotnosti 1000 t a potrhala chladící potrubí. Asfalt na střeše budovy, jež měla chránit okolí před únikem radiace, se vznítil od žhavých trosek vyletujících z reaktoru a následně se střecha propadla.
-
V tu chvíli, asi v 1:24:02 se k elektrárně blížil zásobovací vůz 4.bloku, který řídil Radko Karadič. V reakci na událost zásobovací dodávku ve velké rychlosti otočil a ta se převrátila na střechu. S drobnými zraněními se Radko Karadič (tehdy zásobovač a člen správní rady 4.bloku) dostal z auta ven. Pěšky pak běžel až do nedalekého města Pripjať (kde bydlel). Podle informací, které uvedl prý těsně před Pripjatí viděl jak všude kolem poletují po obloze zvláštní různobarevné blesky, které byly nejspíše způsobeny velkou radiací.
Radko Karadič o den později spolupracoval na plánu evakuace města Pripjatě. Jeho rodina (2 děti a manželka) však o 3 měsíce později umírají na nemoc z ozáření. Radko Karadič hlasitě po této události prosazuje sesazení kontinentální vlády. Ta nakonec po měsíci vzdorování podává demisi.
Radko Karadič vyhlašuje koncem roku 1986 samostatný stát Igirjew. Později je kontinent rozdělen zcela asi na 12 samostatných států.
TATO UDÁLOST NAVŽDY ZŮSTANE V NAŠICH VZPOMÍNKÁCH, VZPOMÍNKÁCH NA ZÓNU, KDE SE 26.DUBNA 1986 ZASTAVIL ČAS.